| Od: Foggy |
| Datum: 12.květen 2003 19:09:44 |
| Předmět: Jen... |
| dají se nějakým způsobem přivolat jakékoliv emoce? Poslední dobou s tím mám fakt problém. Nedokážu asi nic cítíi. Může to být hektičností toho, co teď prožívám?? Díkys! |
|
| Od: Foggy |
| Datum: 12.květen 2003 19:02:45 |
| Předmět: Čus |
po dlóuhé době zase mezi vámi - ó jak velmi mě to těší! Ani ne lidičky - nestíhám, nesvačím, já to prostě nestačím!!! Drtim na maturu a na duchovní stránku člověka nezbývá mi teď ksakru čas! Zdravim moje otimistické sluníčko Bluíska, Sklerotičččka, Vis, Naxe, Přeslíka a všechny co jsem nejmenovala - i ty nové samozřejmě. Jak ráda bych zadebatila a vstřebala tu krásnou atmosféru tohoto místa - ó jak málo času mám - nemohu zde déle dlít - jinak se mi to nevyplatí. Páček všem depresivním maniakům! Jsem také jedním z nich i když - teď je mnoho práce a tak si to moc neuvědomuju neni na nic čas!
vždy a navždy Vaše Fóggy :-E |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 12.květen 2003 16:45:19 |
| Předmět: pro Blizi |
| Omlouvám se, spletl jsem si Bluie a Blizi.... takže si to domyslete, jak jsem to myslel:-) |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 12.květen 2003 16:44:26 |
| Předmět: pro Bluie |
Je. Určitě je důvod mít nějaké ambice a radovat se. Je možná zvlášní že to teď píšu já po příspěvku o pár řádek níž. Vlastně to sama z části píšeš v odpovědi mě. Každé ráno se rodí kousek něčeho nového. Nová šance udělat někomu radost, pro někoho něco znamenat (v těch nejsvětlejších chvilkách třeba i sám pro sebe...), pomoci někomu. Chodíme po světě a ovlivňujeme každého človíčka na kterého narazíme. V každém z nich něco po nás zůstane, něco si z nás odnese (snad jen to nejlepší, co jsme schopni dát).
A pak jsou tu třeba i naše děti, které možná jednoho dne budeme mít (teď mluvím za sebe) a které možná budou z části pokračovat v tom, co jsme na tomhle světě započali my.
Život opravdu může být jen čekáním na smrt, ale taky dovede být nádherný. Neříkej mi, že jsi se opravdu nikdy, alespoň jednou, ráno neprobudila a nezadívala se do slunce, neděkovala Bohu nebo bohu za to že žiješ? Škoda jen v těch nejhorších momentech zapomínáme na jejich protipóly - na ty pro které stojí za to žít. (alespoň tak je to u mě a pak z toho vznikají příspěvky jako můj minulý) |
|
| Od: Blizi |
| Datum: 12.květen 2003 10:41:13 |
| Předmět: to all |
| Umírání je vlastně účelem bytí. /Schopenhauer/ Taky si obcas rikam, proc vlastne protahovat zivot, ktery je jen cekanim na smrt. Proc se snazit neceho dosahnout, kdyz vsechna pile a snaha bude po smrti nicotna a zbytecna. Je alespon nejaky duvod radovat se a mit nejake ambice? |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 11.květen 2003 18:03:54 |
| Předmět: to: Sklerotikkk |
| ...ale kazde rano se v nas taky neco rodi, nove vznika... pokud nezahorkneme a chceme davat dalsi sance sobe i ostatnim... proste kdyz to nezvzdame (a to je na kazdem z nas...)... |
|
| Od: Lenka |
| Datum: 11.květen 2003 17:48:54 |
| Předmět: PROČ |
Perličky chová oceán,
hvězdičky tmavé nebe,
sestřičku mi pánbůh vzal,
život ji dožít nenechal..
23 let - žila krátce,
proč jí hvězdy vzali k sobě,
andělé jí křídla dali a nám ji tady nenechali..
Krutá zima, krutý sníh,
smrt přijela na saních,
5 měsíců bude tomu,
slzy tečou....
|
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 11.květen 2003 16:29:01 |
| Předmět: smrt |
| Každý den v nás něco umírá. Kousíček po kousku. Naděje, touha, sny, víra... Každé ráno, když se vzbudíme, je nás zase o něco míň. Pak přijdou ještě nějaké rány. Něco v co člověk věří zmizí, něco co dosud mělo smysl se bude zdát zbytečné. Přicházíme na to, že o spoustu věcí už se nemá cenu ani snažit. Jak dlouho jsme schopni tohle vydržet? Jak brzo se nám stane, že se jednoho rána probudíme a zjistíme, že už jsme vlastně dávno mrtví? A jaký má smysl to tak protahovat? |
|
| Od: Visnery |
| Datum: 9.květen 2003 1:07:51 |
| Předmět: Dante... |
Ahojky Dante,
to ze se vracis stale a stale ke vzpominkam, kdyz je ti nejhure, je normalni...Clovek vzpomina na to, co bylo a uz neni, co miloval a uz nemuze...
Nevim, jak se zije se smrti milovaneho cloveka, ale nech ji odejit, bud stasten, vzdyt vis, ze by si to tak urcite prala...Vzpominej na ni, ale jen v tom krasnem...
Ale musis zacit zit a sam! Protoze ta holcina uz tady neni...a mozna bude problem v tom, ze az zoufale moc hledas nahradu...Ale neboj se, i tobe chodi po svete tvoje draha polovicka, dej tomu cas a ona se ukaze...nenahanej ji a nehledej ji v kazde z nas...
Pokud vsak chces nejaky vztah, musis byt naprosto srovnany s tim predchozim..a mozna tady bude problem...Nemuzes milovat ciste a otevrene, pokud v tve mysli je stale nekde „ona“...
Pokud ses rozhodl, ze chces svuj zivot spojit s nekym jinym a dokazes to, tak miluj a uz se nevracej...Uz to ber jen jako minulost, prijemnou i krutou, jen vzpominku...Ta navzdy muze zustat v tobe, ale nesmi tady byt pri zrozeni noveho vztahu....
|
|
| Od: Dante |
| Datum: 9.květen 2003 0:20:59 |
| Předmět: :'-( |
| ahoj vsem, na tyto stranky se vzdy vracim kdyz me je smutno. Jako treba ted. Moje problemy jsou ale daleko starsi. Pred nekolika lety me tragicky zemrela divka kterou jsem moc miloval. Nechci na ni zapomenout ale pokusit to alespon prijmout tak jak to je. Jenze od te doby me pronasleduje smula ve vztazich. A pri kazdem dalsim rozchodu to zase zacne bolet, vzpominky na ni zase obzivnou a zase je to zpatky. A nejhorsi na tom je ze proste kazda dalsi divka ktera me pozna ve me najde pritele, a stalo se mi uz nekolikrat ze jsem se o nich dozvedel ze jsem pro ne az moc dulezity a nechteji tohle pratelstvi mnenit za vztah ktery by treba nefungoval... Pratelstvi je pro me take dulezite, ale proste nekdy hledam neco jineho nez pratelstvi. A dost me pak ublizuje kdyz me vykladaji sva trapeni ve vztazich, kdyz vim ze bych se snazil je udelat stastne. Co mam delat? Sve peklo jsem si uz zazil a vim co je to sahnout si az na dno, ale tohle me dost ubiji... |
|
|