| Od: tilti |
| Datum: 20.srpen 2003 0:03:14 |
| Předmět: Bluie |
| Ano znam tu "promyslenost osudu" jak rikas,jen skoda,ze se onen zvlastni pocit nebo uvedomeni dostavi jen tehdy,kdyz clovek proziva obdobi jakehosi smiru se zivotem a veri v nej.Je to vlastne asi hledani odpovedi na to proc prave ted je cek relativne spokojeny.Opravdu nevim, jestli je zivot mozaika,kterou je treba neustale doplnovat o dalsi kosticky,jejichz tvar je predem dan...Spis myslim,ze ten tvar vznika kazdym okamzikem.Ale ten pocit smyslu veci znam,prinasi tolik radosti,pocitu vitezstvi....Ale pak prijdou dny,roky,kdy nepasuje a nezapada do sebe vubec nic a clovek si rekne,ze to tehdy bylo jen zdanlive videni smyslu veci na zpusob:co clovek chce videt,to vidi.Ale neverim v chaos,uz jen proto,ze nic neni z niceho.Jen to ve sve ubohosti nechapu,vubec nic...Postupem casu umira naivita,ale rovnez to taky u mne zabiji chut do zivota.Tak nevim,jestli jsem vubec neco napsal :) |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 19.srpen 2003 10:55:46 |
| Předmět: Zvlastni.... |
Znate ten pocit, kdy vam zivot pripada tak strasne zvlastni? Vy se sklanite pred promyslenosti Osudu, peclivymi plany Nejvyssiho ci jen ironickymi souhrami nahod, kazdy podle sveho, zhluboka se nadehujete, chcete se smat, moc smat a pritom misto toho placete? Snad stestim ci smutkem? A nebo omylem? Nebo z urciteho pochopeni? Zvlastni, zvlastni, zvlastni. Tohle slovo se vam otaci v hlave na tisic zpusobu, prevraci se a burcuje vas mozek k horecnemu premysleni. Vidite pred sebou ulomky sebe pred lety, mesici, tydny ci dny, divite se, kdo jste byli a kdo je z vas ted. Vite, ze jste ztratili cestu tam, odkud jste vysli a take vite, ze muzete jen dopredu a ze i kdybyste se na hlavu postavili, uz nikdy nebudete stejni jako tenktrat. Tak naivni? Tak plni idealu? Tak optimisticti? Tak...? Jaci jste tehdy vubec byli? A na co jste si hrali? A na co si hrajete a kym jste ted?
Da se srovnat, kdo je anebo byl lepsi? A ma cenu o tom vubec premyslet? |
|
| Od: trinity |
| Datum: 15.srpen 2003 21:00:45 |
| Předmět: vsem |
dekuji Vam vsem,i kdyz Vas neznam.. moc mi pomaha cist vase vzkazy nazory.. dekuji.. jsem moc rada, ze jsem tuhle stranku nasla a urcite uz pomohla hodne lidem, kteri se citili spatne..
dekuji |
|
| Od: trinity |
| Datum: 15.srpen 2003 20:57:53 |
| Předmět: doctorD |
urcite napisu, docela by mne zajimalo, jak jsi se s tim vyrovnal ty a hlavne co ti pomohlo...proste jak na to...u psychologa se sice mohu vypovidat..ale..nemuzu pokazde rikat to same.....i kdyz vim, ze neni nad odbornou radu.. co se stalo tobe mne taky moc mrzi..ale myslim, ze takovi lide si pak vice vazi kazdeho pekneho dne...a rikaji casteji jak maji radi... nevim..ja jsem ted vsem napsala, ze je mam rada, aby to vedeli..
zatim pa pa.. a hezky vecer.. |
|
| Od: trinity |
| Datum: 15.srpen 2003 20:53:57 |
| Předmět: doctord,bluie,lukrecia |
ahoj,
dekuji vam vsem mockrat...cas pomuze, teda mel by, jak stoji v te chytre knizce.. no..uvidime.. ja doufam, ze se z toho brzy vymanim..urcite na nej nikdy nezapomenu.. vzdycky ho budu mit v srdci a jeste dlouho budu k jeho fotce rano rikat: dobre rano.. a spat s jeho vecmi,a pouzivat jeho toaletni potreby...ktere si u nas zapomnel, kdyz tu byl pred vanoci, aby se seznamil s rodici...diky simonovi(uz totiz nerikam diky bohu, nybrz jsem nahradila jeho jmenem slovo buh).. on byl pro mne jako buh..chtela jsem mu dat uplne vsechno.. on mi za to stal a stat bude.. moc mi chybi.. a moje dny jsou jako horska draha..dokud s nekym jsem,tak mi pripada docela lehke o tom povidat.. ale jak jsem sama.. tak to na mne dopadne ..a .. jsem hotova.. jedine reseni pro mne je,pres den se tak sedrit,abych vecer jen lehla a spala..ani do snu ke me nechodi..zatim pa.. |
|
| Od: DoctorD |
| Datum: 14.srpen 2003 13:09:07 |
| Předmět: To All |
JInak všem přeji pohodový den a aby vedra už skončila.
SBOHEm:( |
|
| Od: DoctorD |
| Datum: 14.srpen 2003 13:08:40 |
| Předmět: To Trinity |
Pokud možno krásný den Ti přeji.
Zažil jsem něco podobného a zvlastní zkušenosti mohu říci,že jsem se z toho nedostal nikdy! A myslím,že nikd nedostanu, jelikož se jedná o tak tragickou věc, neb ON byl součastí Tvého života. Je to stejné jako by jsi ztratila část svého těla, třeba nohu, také než se s tím člověk srovná a jsou dvě varianty, buď to překonáš či nikoliv! Je to stejné, nikdy na něj nezapomeneš, já jsem nezapomněl.
Ale vím,že na ni vzpomínám už jen v tom krasném a jsem vděčný za každou chvilku ,kterou jsem s ní mohl být. Ale život jde opravdu dál, neb i ONA popřídně ON by nehctěl(a),abych kvůli otmu přestal žít, vždyť si přece přáli žít s námi!!!!
Jak už bylo mnohokrát řečeno,takčas to určitě zlepší, MUSÍ, i když to asi bude jěště hedně dlouho bolet. Moc Ti přeji,aby jsi to zvládla a abys jednou byla tak štastná jako jsem teď já!!!
kdyžtak mi můžeš písnout mail doctord@centrum.cz!
Měj se opravdu moc krásně a SBOHEm:( |
|
| Od: Lukrecia |
| Datum: 14.srpen 2003 12:40:17 |
| Předmět: caika |
nedelej si z toho hlavu:o) Obcas se proste nejaka ponorka objevi... nech to plavat a za par dni to zas bude OK:o)
Taky mam kamaradku, na kterou nedam dopustit, je to trosku me 2. ja a i kdyz se zname "jen" 2 roky, mam pocit, jako bychom se znaly od narozeni... (ne-li odjakziva)... a ted mame tak vybornou ponorku, ze bychom se obcas nejradej zabily... takze si davame svou obvyklou mesicni pauzu a zase bude lip:o) |
|
| Od: Lukrecia |
| Datum: 14.srpen 2003 12:38:08 |
| Předmět: to trin |
Ahojky... s tim stehovanim bych pockala... respektive bych na nej uplne zapomnela... vim, ze je ti ted maminky lito a chtela bys ji byt oporou, ale zacnes se mozna utapet jeste vic a postupem casu te to bude vysavat. Pak uz se z toho nevymanis... zkus tam spis jezdit... tak jednou za mesic.. treba na vikend... je to nejspis dalka a nebude to nejlevnejsi ani financne ani casove, ale dle meho nazoru je to schudnejsi reseni nez to stehovani...
drz se |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 14.srpen 2003 0:40:08 |
| Předmět: to: Trinity |
Ahojky Triny.
I mne je lito, co se stalo... Tvuj pribeh je moc smutny a je tezke akceptovat, ze se takove veci stavaji, i kdyz v tom clovek neni zainteresovany... natoz, kdyz prijde o nekoho, koho tak miloval... :( Prozivas ted velmi tezke obdobi, ale jak se rika, zase za nejaky cas bude lip. Ja vim, ze to ted zni temer neskutecne a nam se to tady lehko rika, ale je to tak, sama to uvnitr vis...
Co se tyka toho stehovani, rozmysli si to jeste, prosim... Je od Tebe moc hezke, ze chces pomahat jeho mamince a tak, ale stejne jako ostatni, ani ja si nemyslim, ze by to pro Tebe ted bylo dobre... A nemluve o tom, ze odjedes pomerne daleko od sve rodiny a (asi ? ) i vetsiny pratel, jejichz podporu ted potrebujes...
Jinak to, co citis, je podle me pochopitelne... stridani ruznych uhlu pohledu na to, chvili vztek, chvili plac... Ale jak uz rekly Blizi s Lukrecii, k psychologovi zkus zajit co nejdriv, snad Ti efektivne pomuze... obecne lidske porozumeni je krasna vec, ale...
Drzim palecky, at natrefis na nekoho opravdu dobreho a vubec, at to vsechno zvladnes. Urcite se jeste ozvi. Zatim paaa. Jo a ta knizka o depresich - to je prima...je videt, ze s tim chces neco delat a ne se v tom topit. Tvuj pristup se mi vazne moc libi :) |
|
|