| Od: Bluie |
| Datum: 14.duben 2003 12:33:44 |
| Předmět: to: Domitius Nero |
...jiste, smrt se nevyhne nikomu a jednou prijde pro kazdeho z nas... ale proc si zkusit neudelat co nejhezci zivot? A lidem kolem sebe? Proste prozit zivot jednak stastny a druhak i prospesny ostatnim, kteri jsou na tom v te nejzakladnejsi podstate stejne jako my... pac vsichni jsme lide...?
Ne, nema cenu to psat... jak to po sobe ctu, zni to tak idealisticky a naivne... sama se divim, ze tomu verim... (ale to asi proto, ze jsem stastna). Omlouvam se... pa! |
|
| Od: Domitius Nero |
| Datum: 14.duben 2003 0:57:01 |
| Předmět: Ergo.. |
Lidský život je pouhá komická balada. A láska? Dočasné zhroucení vlastního ega. Pohádkovou lásku asi nenajdeme, nikdo z nás, ani kdybychom spojili své síly neodsuneme přetěžký kámen, jenž zakrývá vchod do hrobky, v níž jest pochována.
Pouze smrt zde vládne pevnou rukou. Čeká na každého z nás. V jakých sférách se zmítá náš rádoby nazývaný rozum? Je to klam. Jakou na sebe stále bereme masku a do jakých se stavíme rolí? Nic si nenalhávejme. Každým okamžikem jsme blíže smrti, která si na nás trpělivě vyčká.
Pročež mysleme na onu skutečnost každým okamžikem, večer před spánkem, ráno při probuzení! Žijme s myšlenkou na svou smrt a prodchněme jí veškeré vrstvy fyzické a duševní. Jen takový je skutečný život bez nesmyslné záplavy nekonečných lživých slov, jenž navzdory své libozvučnosti nic nezmění. Tak k čemu je život, když nám jej smrt vezme? A život bez smrti? Jakkoliv je to úžasné, beztak je to vše pouze směšná, nic neříkající a ubohá fraška. Lidská forma života či spíše rozumu snad neměla býti nikdy stvořena.
Vzpomeňme si na smrt, na své navždy ztracené blízké a na to, že i pro nás si může každým okamžikem přijít.
Nerozumím lidem, jenž se teší na zítřek... |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 13.duben 2003 18:56:59 |
| Předmět: taky citatek :) |
Nu... taky sem hodim jeden citatek...trebas se nekomu bude libit :)
: „My, lidé, si často stěžujeme, že je dobrých dnů tak málo a zlých tak mnoho; a jak se mi zdá, neprávem. Kdybychom vždy měli otevřené srdce, které by bylo vždy ochotno užít dobrého, co nám Bůh každého dne dává, měli bychom pak také dost síly, abychom snášeli zlé, když přijde.“
- J.W. Goethe - Utrpeni mladeho Werthera (mimochodem moooooc dobra knizka)
Jinak vsem preju krasne jarni dny, hodne pohody a hlavne.. mejme se radi... vzdyt nas cas na svete je tak kratky...
Papapa, Bluie |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 13.duben 2003 18:43:46 |
| Předmět: to: Presli |
Hojky Presli :)
Chci jen pozdravit a podekovat za ten citatek o zamilovanych, co jsi sem hodila... moc pekny a pravdivy...
Mej se moc krasne, uzivej jaro a hodne slunicka v dusicce! |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 13.duben 2003 18:40:36 |
| Předmět: to: Saidee |
Ahojky Saidee. (nejdriv pochvala nicku, kdysi jsem pouzivala podobny :)) )
I ja se pridavam k porozumneni... Vis, pratelstvi s tim clovekem, ac muze byt jakkoli krasne, ac si muzete jakkoli rozumet, Te bude nicit... bude Te vysavat, protoze Ty budes ta, kdo ma rad vic... Jak se budes citit, az Ti bude vypravet o tom, jak miluje "tu svoji"?
Ne nadarmo se rika, ze dat pratelstvi tomu, kdo miluje, je jako dat bochnik chleba nekomu, kdo umira zizni... Mozna svou lasku uzamknes sama v sobe a radeji ji nikomu nepriznas a v konecne fazi ani sama sobe ne, ale nemyslim, ze by to bylo dobre... Nevim, jak to vidi ostatni, ale ja, at to zni jakkoli krute a nechapajicne, rikam - bud se pokus ziskat ho celeho nebo radeji zapomen. Pratelstvi se mozna zda jako zlata stredni cesta, ale ja ho za ni po vlastni zkusenosti nepovazuju... jen zvetsujes bolest, ktera je v jiste mire nevyhnutelna...
Vim, ze je to tezke... a taky vim, ze to, co jsem nastinila ja, je cestou rozumu, a proto mozna cestou neschudnou... ale pokud to jen trochu jde....
Hodne sily a stesti preje Bluie |
|
| Od: tequille |
| Datum: 12.duben 2003 21:15:05 |
| Předmět: saidee |
| Myslim, že ti naprosto rozumim. :( |
|
| Od: Saidee |
| Datum: 12.duben 2003 16:22:29 |
| Předmět: básnička |
| Proč milovat tě tajně musím, tvou lásku nikdy neokusím. V noci brečím do polšáře, utírám si mokré tváře. Ve své hlavě zmatek mám, na Tebe jen myslívm. BUdem aspon kamarádi, ti se mají taky rádi....... |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 12.duben 2003 15:53:53 |
| Předmět: pro Foggy |
Jsem sice docela slušný sklerotik:), ale na tenhle svůj příspěvek jsem si výjmečně vzpomenul dobře. Ale díky. Taková opora paměti se vždycky hodní.
Myslím, že věřit, že existuje stejný člověk, by bylo dost potěšilé... vím, že jsi to nemyslela vážně, ale stejně na to chci reagovat. Kdybychom si mysleli, že je někdo stejný jako my a začali tomu věřit, asi bychom byli opravdu na cestě se spálit. Docela mě to zase nutí zamyslet se nad tou důvěrou, co jsme tu rozebírali s Ilu a Vis. Něco takového se mi stalo, myslel jsem si jednou že je někdo stejný jak já, čekal od toho hodně, doufal, věřil a pak to docela bolelo. V tomhle bych s Ilu souhlasil, ale stejně se vyplatí důvěřovat...
Ale teď zpět k tomu, co jsem chtěl psát. Stejný asi ne, ale určitě podobný a na hodně věcí se možná stejně dívám a hledám stejné odpovědi...
Milování, dávání k ledu, zase milování... Docela mi to něco připomíná, zažil jsem něco podobného. Ale u mě ten sled událostí zdaleka nebyl tak překotný jako u Tebe. Docela mi to vyráží dech, vždyť ten příspěvek jsi psala teprve nedávno... To se toho dá opravdu tolik stihnout? :) Stejně je zajímavé, jak se mnohdy nemůžeme rozhodnout, co vlastně chceme. Když máme šanci něco získat, nevšímáme si jí (případně ona/ono nás - podle situace) a rozhýbáme se až když už ta šance pomine. Škoda že nám (případně těm druhým stranám - podle mého a vlastně i Tvého zážitku) nedochází, že některé šance jsou neopakovatelné a že city co jednou byly praně potlačeny a vlastně pošlapány se prostě nedají jen tak zvednout z prachu.
Alchymista je moc hezký. Jedna z knížek, na kterou mi slova nestačí. Nevím proč mě u té knihy napadají dvě slova - Mylý princ. Jsem jediný, komu přijde, že ty knížky mají tolik moc společného?
Na nejbohatšího poustevníka se určitě taky podívám. Ale možná až za nějaký čas, abych to všechno stihl strávit a vychutnat, jinak by to nemělo cenu. Můžu se jen zeptat, od koho to je?
U mě je teď taky o něco lépe, než když jsem nedávno psal příspěvek sem pro Ilu. Asi to bude tím sluníčkem, co dneska zase jednou vyhrálo svou bitvu a přihlásilo se o své práva. Cítím takový klid, takovou jednotu, pevnost a sílu jako už zase nějaký čásek ne. Vím, že to teď vydrží. Dneska ještě musím na chvilku vyrazit ven, ať si to užiju. A jestli jste zavření u svého počítače, koukejte se zvednout a vyrazit taky! :-) |
|
| Od: Ztracená duše |
| Datum: 11.duben 2003 21:36:07 |
| Předmět: to Foggy |
Proc musim stale se hajit 1 to s horama.. to byl jen takovej sen nikdy bych ji do ničeho nenutil nebo ji něco vnucoval chtěl sem tim hlavně říc že s ní nepotřebuji dalších lidí ke štěstí 2 přiznávám že jesem do ní úplně blázen ale už po x té se snažím říct že nemám růžvé brýle že ji znám dlouho a dobře jaká je a jak se chová nejen ke mě ale i k ostatním a máme i spoustu společných přátel prostě ji znám a i v mém okolí jsem nikdy nepostřehl jedinou zápornou větu na její adresu spíš jak ona na ni doplácí a to mě bolí nejvíc už jen představa že pláče je horší než bodnutí nožem a myslím to vážně
3 je ta pravá dřív sem přemýšlel jak jednou tu pravou poznam , měl sem nějaký ten svůj vkus či jak tomu chcete říkat veselá atd atd ale když sem ji poznal pochopil sem okamžitě že je to vše k ničemu je ta pravá a přesvědčuji se o tom každý den co sem s ní.
4 i když má naděje na úspěch u ní je mizivá nedává mi to přece právo aby přestal bojovat
i když nemám žádnou zbraň protože je pro mě hlavní její štěstí tak ji nemůžu ani rozmlouvat ani jinak se snažit ji teď získat protože je s jiným ale počkám jestli ještě naskytne se mi šance.
5 proč bych nazačátku nemohl dát do vztahu víc než ona přijde mi to dost sobeceké dělat že je pro mě míň než je jen aby toho nezneužila ( čehož se nebojím)
ps dík za snahu a podporu ale opravdu tyhle předsudky vůči ní máte jen proto že ji neznáte a proto se na vás nezlobím |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 11.duben 2003 12:03:56 |
| Předmět: citatek |
Zamilovaní zavírají při líbání oči, protože chtějí vidět srdcem. (Daphne du Maurierova)
|
|
|