| Od: Sin |
| Datum: 28.červen 2004 19:44:01 |
| Předmět: to: Man in black |
Ahojky:o)
Vitam a zdravim...
K tomu Tvemu prispevku... na doktory jsi mel fakt obrovskou smulu. Je to smutnej fakt, ze to nase zdravotnictvi vypada takhle. Hrabu v pameti, zda jsem neky vubec slysela od nekoho vyslovene pozitivni ohlas na nejakeho psychiatra a nak si nemuzu vzpomenout. :o( Snad je to ale tim, ze o dobrych zkusenostech se tolik nemluvi...
To je nazor velke spousty lidi, ze zivot si nemuzes vzit, kdyz sis ho nedal... osobne si to nemyslim, ale to neni jedina vec, ktera se mi na pristupu toho lekare nelibi. Nicmene, trochu me zarazi to, jak jsi dvakrat v tom, co jsi napsal, vypichnul slovo "politovani"... chces pomoct nebo politovat? Osobne si myslim, ze od doktora zadne velke politovani cekat nemuzes, uz jen proto, ze se mu lidi s problemy vystrida v ordinaci za den tolik... navic, on se do konkretnich pripadu ani citove interesovat nemuze, pac by se z toho jinak zblaznil...
Z tohohle sveta je na nic leckomu. A rekla bych, ze kazdymu nekdy. Prusvih je, ze u Tebe je to dlouhodoby... A opravdu behem tech peti let neprisly zadny hezky chvile, zadny fajn obdobi?
S tema "kamaradama" a financema to je fakz nezavidenihodna situace, ale aspon mas pouceni. Myslim, ze priste uz si neco takovyho hodne rozmyslis... Jiny lidi kolem sebe nemas? Nepovidej... Jen se rozhledni, projed telefonni seznam, urcite se najde nekdo, kdo bude spolehlivejsi a lepsi pritel nez tamti...
S rodinou je to tezky, bohuzel si ji nevybirame. (i kdyz, obcas pambu vi, kdo by si vybral nas :o)) ) Ale je to neco, s cim se musis smirit, vyrovnat a snazit se vyjit nejlip, jak to jde... Jinac to podle me asi nejde. Ostatne, kolik Ti je, smim-li se ptat?
Laska je potvora. Jednou ji poznas a od ty doby Ti chybi, kdykoli ji nemas. Nebo aspon mne jo. Je to droga jako blazen... a sehnat tu "spravnou davku" neni brnkacka :o(
Ale snad ten svuj pobyt tady nejak zvladnem. Snazme si ho vysperkovat, jak nejlepe to pujde a udelat si ten svuj zivot co nejprijemnejsi. Zmena zivotniho stylu i sebe sama je mozna vzdycky. Jen musis opravdu chtit a neco pro to delat.
Tak hodne stesti, rozumu a sily, malo sebelitosti, sebemrskacstvi a strachu. (Temer) vsechno se da zvladnout. |
|
| Od: Franzi |
| Datum: 28.červen 2004 12:03:33 |
| Předmět: dekuji |
to lotari:vis von je problem ze obcas zamirim do spolecnosti..... ale v tu rana se necitim stastna a peju si byt zase sama.... velka spolecnost mi nedela dobre a nikoho jako sem ja sem jeste nepotkala....
to Faith:sem rada ze nejsem sama..diky |
|
| Od: Man in Black |
| Datum: 27.červen 2004 23:51:02 |
| Předmět: Deprese, deprese a zase jenom deprese |
Už je to dávno co jsem poprvé poznal deprese... Bude to už skoro asi 5 let, co jsem se s nimi poprvé poznal a tenkrát jsem to asi moc nezaregistrovával, ale jak člověk jde dál tou životní bažinou do které já jsem postupně šel dál a dál a jak jde dál tak zapadá pomalu a jistě do té bažiny až po krk a nakonec mu to bahno stoupne až nad hlavu a utopí se. A tak i já jsem za těch skoro 5 let pomalu klesal a klesal a porblémy přibývaly ani si nevzpomínám jestli nějaké ubývaly až jsem se asi před 2 měsíci skoro utopil 30-ti prášky Neurolu... Bohužel jsem usnul a další den k mému překvapení se i probudil a na místo toho abych byl mrtvej jsem byl akorát pěkně mimo a z toho dne si ani skoro nic nepamatuju ale rodiče řikali, že tohle ještě neviděli... Ještě před touhle životní epizodou jsem docházel 6 měsíců na lečení s depresemi k psychiatrini která mě pomohla spíš do hrobu, takže po téhle epizodě jsme změnili s mými rodiči psychiatra (pro okolí Pa je to doktor, ale to je raději jedno, i doktoři umějí brouzdat po netu)... no prostě při vstupním pohovoru se sestrou bylo vše fajn byla moc milá a občas mě i politovala, což mě opravdu zahřeje na duši, jsem byl překvapen jací psychiatři také existují.... malá kancelář s velkým dřevěným a nablískaným stolem kolem samé knihy a poháry (už nevím za co), kancelář jak z pravého komunismu, když jsem si na stůl položil doklady, tak mě hned řekl ať si ji raději sundám ze stolu, protože bych si ji tam mohl zapomenout, osobně jsem usoudil, že se bojí o stůl.... Ale to jsem odběhl... čekal jsem alespoň trochu politování či něčeho malinko podobného ale na místo toho se dostavila nevídaná přednáška jak od rodičů o tom co jsem si to dovolil, že život jsem si nedal a tak si ho nemám ani právo vzít a o tom, že lékaři si mohou dělat co chtějí atd... potom jsem mu odpovídal na otázky jako prezidenti po sobě, samozřejmě 2 dny po těch práškách jsem toho moc nevyplodil, tj. ze mě padali hovadiny jako Brežněv, dostal jsem překvapivou odpověď "tohle mi tady ještě neřekl ani ten největší DEMENT" pozoruhodná věta od psychiatra... končil otázkou "příště ti dám IQ test... víš vůbec co je to IQ?" Sice jsem tam byl objednaný, ale nějak už jsem neměl zatím chuť tam jít... tj. nebyl čas... Tak mi teda řekněte kde má člověk sbírat chuť do života a nebo už vůbec chuť se svým pod psa mizerným životem něco dělat ? když člověk posbírá po takové sebevražedné příhodě pár sil jít k psychiatrovi aby mi pomohl, tak si na mě odevře držku nějakej komunistickej debil, kterej možná má červenej diplom a zná nazpaměť kde jakej paragraf a etikou jen oplývá, ale k čemu to je, když nemá kouska soucitu ? Tak co to potom máme ve zdravotnictví za idioty ? nechybělo moc a málem mě sebral řidičák a občanku a že mě zavře do ústavu na pozorování na čem jsem mu teda už řekl, že se raději podřežu před jeho očima... Když jsem odešel od 1. psychiatrině, tak jsem se dlouho překonával jít k 2. ale teď už se mnou opavdu nehne NIKDO A NIC, teď by mě teda musel přesvědčit samotnej ministr zdravotnictví o tom jak kvalitní doktoři existují, páč já mám asi vůbec smůlu... mám nalomenej palec daj mi ho do sádry a potom to bolí stejně dál, vrtaj mě zuby že jsou zkažený a od tý doby mě bolej pravdidelně při jídle a ještě víc než předtím, bolelo mě koleno poslal mě na elektroléčbu ještě horčí a když jsem přišel znovu že to nepomohlo, tak mi řekne tak zkusíme něco jiného... jsme národ magorů nebo já mám jen smůlu, že vždy potkám doktora vymatlánka ? No nebudu tady rozepisovat už svoje citové výlevy, protože tohle stejně asi nikdo nedočte dokonce, ale jestli jo a bude mít odvahu mi napsat... tak budu asi zase jednou šťastný... + jsem o tom přemýšlel a přišel jsem na to, že mám asi vážně smůlu nebo jsem prokletý.... z 1. prumky jsem musel odejít, 2. 1 holka mě podváděla a teď je z ní děvka na čež jsem přišel až za dva roky 3 nebyla o moc lepší
3. zadlužím se 26000,- kvůli svým tj. nejlepším kamarádum a teď to za ně můžu tak akorát splácet takže asi ne kamarádi
4. doma to taky každou chvíli skřípe
tj. krátká rekapitulace
láska -
rodina -
peníze -
kamarádí -
sex - taky není když má být
sečteno a podtrženo jedno VELK0 MÍNUS tak mi prosím řekněte někdo něco pozitivního...
Všichni píšete své problémy a dokážete je časem zkousnout a jsou to jen jakési krátkodobé problémy, ale řekněte mi prosím proč se tak strašně trápíte jen kvůli lásce, já vím, že láska je to nejcenější v tom lidském srdíčku, ale dnešní svět vidím, tak že už vůbec o lásce není... naopak je to jen o penězích nenávisti a o tom kdo komu kde kdy a jak uškodí!!! JE MI Z TOHOHLE DNEŠNÍHO SVĚTA NA NIC... Pokud by měl někdo zájem tady jsou me internetove stranky s poezii na tema zivot laska smrt http://mib.mysteria.cz
už nebudu dál obtěžovat, snad už jsem vás takhle moc dlouho neobtěžoval svými citovými výlevy... %MiB% |
|
| Od: Faith |
| Datum: 26.červen 2004 18:30:55 |
| Předmět: Pro Franzi.. |
| Víš že jsme si asi v hodně věcech podobný?Myslím, že je tady hodně podobných lidí.. |
|
| Od: Faith |
| Datum: 26.červen 2004 18:29:25 |
| Předmět: Pomoz.. |
| Nechci zase dopadnout tak jako předtím....Pomozte, poraďte. Sama si pomoct nedokážu. Nevím, co dělat. |
|
| Od: lotari |
| Datum: 23.červen 2004 20:46:21 |
| Předmět: to: r.s.t. |
Nene, to je právě ono. Člověk si nesmí namlouvat, že nic jinýho nepotřebuje, a já vím, že to tak není...Sama s tím mám potíže, hledám náhražky za to, co mi chybí, a přitom ve skrytu duše vím, že mi to prostě stačit nemůže, že lásku člověk nijak nenahradí, že bez lásky je jakkoli hřejivé objetí chladné jako led...ale přesto zavírám oči a říkám si Ne, tohle mi přece aspoň pomůže...můžu si zameditovat u řeky...ale já vím, nic proti tý vnitřní prázdnotě nezabírá...jen na chvilku ulevuje od bolesti.
Jinak, život že je Nahoru dolů nahoru dolů? Kdepak. Život, to je Nahoru, dolů, dolů, dolů, teď se podívej, jak je nahoře, a teď zase trp dole, dole, dole, dole... |
|
| Od: lotari |
| Datum: 23.červen 2004 20:39:14 |
| Předmět: to: Franzi |
Vidíš, nejsi sama, taky mám často pocit, že mi nikdo nerozumí...většina lidí je prostě orientovaná na jinou zábavu, jak říkáš...
S nikým nechodíš...třeba jsi prostě nepotkala nikoho, kdo by byl natolik výjimečný, aby te okouzlil...v tomhle směru jsme na tom taktéž stejně...ale abych řekla pravdu, já bych někoho chtěla a potřebovala, ale asi to nestačí...
Podívej, neříkej si, že ti nikdo nerozumí, protože když se o tom budeš přesvědčovat, bude to mnohem víc pravda než kdybys třeba hledala alespoň náznaky porozumění...
Zkus to, rozhlídni se kolem a zkus najít něco, co tě s ostatními spojuje, určitě něco najdeš... |
|
| Od: Franzi |
| Datum: 23.červen 2004 12:28:35 |
| Předmět: ahoj |
potrebovala bych poradit:sem jina nez ostatni,z nikim se nebavim protoze si nemame co rict...nejsem pro klasickou "zabavu"....z nikym nechodim a ani moc nechci...
sem cele dny sama a nikdo mi nerozumi....
muzete mi poradit? |
|
| Od: r.s.t. |
| Datum: 23.červen 2004 0:01:29 |
| Předmět: to: lotari |
Diky za ohlas.. Clovek ma hned lepsi pocit, kdyz vidi, ze si jeho zalozpev opravdu nekdo precetl :). Vis, jak pises o vychodu slunce, stromech, rece.. To je vsechno krasne a ted to nemyslim nijak ironicky, ale ono to proste nestaci. Zit jen timhle a namlouvat si, ze nic vic nepotrebuju, to mi pripada jako ty jeptisky, co vysedavaji v tichu klastera a cele dny se modli.. A je to jejich svet, strasne omezene svet, ale pro ne je to vsechno, co potrebuji. Ted to myslim v nadsazce, je jasne, ze je to mozna trosku jinak.. Jen tohle jsem chtel rict, ze clovek si muze hledat nove zaliby, nove veci, ktere ho odvedou od smutnych myslenek, ale rekl bych ze se tim z nich malokdy dokaze opravdu vymanit a oprostit se od toho jadra, od toho, co mu opravdu lezi v srdci..
Jinak - "vylejvani srdce" neskodi :).. Vidite, ubehlo par hodin a uz je mi trochu lip, to je zivot.. Nahoru, dolu, nahoru, dolu.. |
|
| Od: lotari |
| Datum: 22.červen 2004 19:34:52 |
| Předmět: to: r.s.t. |
Podle mě člověk, který si nikdy, nikdy nepoložil otázku, co ho drží při životě, snad ani nežije, spíš jenom přežívá... protože život přeci není o tom, že se budeme někde plácat a doplácáme se až ke stáří a k smrti, aniž bychom se snažili si ho nějak vychutnat, ne?
Bože, lidé, jen se rozhlédněte, podívejte se na východ slunce, na stromy, jimiž ptosvítá světlo, na tekoucí řeku...cožpak vám ten pohled, ten pocit nestojí za to, abyste si ho zopakovali? Sebevražda je moc smutná věc a musím naprosto souhlasit s r.s.t., protože opravdu nic nevyřeší a myslím, že mnoho lidí, kteří ji spáchalo, si to uvědomili až příliš pozdě...zkusme se nejdřív zamyslet než na něco takovýho vůbec pomyslíme...
Já sama bych se už možná dávno zabila, kdybych nebyla takovej slaboch, v tomhle případě to byla moje výhoda...prostě jsem to nikdy nedokázala. Nedokázala jsem se jen tak rozloučit s tím vším, co jsem kdy prožila a hlavně s tím, co budu moct prožít, když se nezabiju...
Sakra vůbec nevím, proč to sem píšu, vždycky se snažím někomu pomoct a akorát si vylejvám srdce... |
|
|