| Od: Přeslička |
| Datum: 18.březen 2003 18:23:33 |
| Předmět: pro Visnery |
| Souhlas:)) |
|
| Od: Visnery |
| Datum: 18.březen 2003 18:10:24 |
| Předmět: Lukrecia |
Ahojenky Lu:)
Ono je to jedno, kdo to je, ale tito lide, ktere se snazi media tlacit dopredu v tak zavaznych rozhodnutich zivota je nekdy az komicke...Plzak je jen jeden z nich..nemusim chodit daleko a je tu Uzel. Cela republika z neho ma srandu a oni ho i presto v televizi ukazuji, jako cloveka jez je vsevedouci a jeho nazor je nechybny...Jednou jsem mela moznost takove atrkace se ucasnit a opravdu jsem nevedela kam schovat oblicej, aby muj smich nesel az tak slyset..
Dovolim si tvrdit, ze to ze chlapi maji milenku a zena nebo jejich pritelkyne o tom nevi, jeste nutne neznamena, ze budou mit smysl pro rodinu...Protoze pokud bych mela rozebirat pojem rodina, tak by to byla laska, vernost a casem snad i deti. Ale nejsou podminkou a rodina nevznika okamzikem, kdy porodime dite...Ale od chvile kdy si nekoho vyberu pro zivot, predpokladam ze to bude o necem vice, nezli jen o tom, ze manzel pujde s odpadkama a tim jeho rodinne povinnosti skoncili...Dava nejaky slib a dava ho predevsim te zene, kterou si bere, se kterou se zasnubuje atd...
Myslis, ze je lepsi o nevere nevedet? Jiste, mnoho zen, neveru prehlizi...z nejruznejsich duvodu - deti, penize, svoboda, lhostejnost, strach ze by vyhrala ta druha...a tak trpi to, ze on se dal jine zene..Tyto zeny si to vybraly samy. Ale rekla bych, ze vetsina divek by chtela vedet, zdali je ji jeji partner neverny ci nikoliv, uz jen proto, ze by s nimi nikdy uz neplanovali budoucnost a priste si davaly vetsi pozor... Zit v pohadce o tom, jak je vse nadherne mozna chce kazdy, ale tohle prestane a prijde opravdova touha po rodine a zalozit ji s nekym, kdo je mi neverny? NIKDY! Ten si me dite nezaslouzi...a radeji se vzdat vsech snu a idealu, ktere jsem do nej vkladala a zustat sama...
|
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 18.březen 2003 15:55:24 |
| Předmět: pro Lukrecii |
| ahoj... ad Plzak - myslis, z vlastni neschopnosti? To ze on se neudrzi, kdyz kolem projde kocka a ze se zamilovava stale dokola je jeho problem, nemusi to aplikovat na vsechny... myslim, ze lepsi je vzdycky jistota... nas spoluzak na gymplu (jinak celkem prima kluk) mel holku o rocnik niz, zahybal ji, kde se dalo, vsichni to vedeli, ale ona nam jen s uprimnym vyrazem rikala,jaky sme zly, ze mu chceme ublizit... neverila... pak se s nim konecne rozesla a on byl z toho docela vedle,chybela mu jistota, myslim, ze ted sou zas spolu,ale treba uz se vyradil:))) touha rozsevace je genetickej pud, clovek je snad vic, nez snaha prezit za kazdou cenu... |
|
| Od: Lukrecia |
| Datum: 18.březen 2003 15:10:10 |
| Předmět: reakce na p. Plzáka |
Nemyslim si, ze by Plzak byl nejak zklamany zivotem.. spis mluvi z vlastni zkusenosti. Je zenaty uz po nekolikate a jeho soucasna manzelka je o mnoho mladsi nez on. (ruku do ohne za to nedam, ale mam dojem, ze jsem to nekde cetla:o) ) Spis chrani to zatraceny muzsky pokoleni...
Ale NASTESTI existuji i vyjimky, ktere nepodvadi, dokazou mit radi a tak vubec (jooo, ale je jich malo...)
No a pak jsou ti, kteri sice podvadi, ale jejich draha polovicka se o tom nikdy nedovi. To jsou holt ti chlapi, ktery sice maji jakys takys smysl pro rodinu, ale nejak v sobe nedokazou potlacit tu touhu rozsevace...
Furt lepsi, nez o nevere vedet... |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 18.březen 2003 15:00:33 |
| Předmět: to se tak nekdo ma... |
Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt - DVA!
Karel Čapek |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 18.březen 2003 14:38:30 |
| Předmět: už zase... |
už zase se hroutí svět,
vím kdy přicházíš
ztráta kontroly
nebezpečná rychlost
a propadání
podemletý násep
neumím sladit tempo
marně hledám brzdu
v zatáčkách ztrácím hlavu
chytám se tě
napokraji hlubin
za záchranou brzdu
jen v nebezpečí života
říkáš, jakobys nevěděl,
že bez tebe
svůj život ztrácím
na trati marnosti
když přichází tma... |
|
| Od: Foggy |
| Datum: 18.březen 2003 9:36:53 |
| Předmět: Přeslíkovi, Sid, Sklerotikovi a ostatním |
Ahojky lidičky!
Díky za vaši podporu! Alespoň vím, že v tomhle světě nejsem sama, která nechce jít s tím nepochopitelným davem. Jak jste některá napsala mám se radovat z toho¨, že JSEM "jiná". Já se raduji, protože umím věci, které ostatní nedokáží! Vnímám svět "jiným pohledem". Ale dav, který je silnější mě pohlcuje a šlape mi po mé mysli. Nechci myslet, nechci být neporozumněna, nechi v tom žít, nechci nic ztoho. Je mi smutno a jsem veselá zároveň. Mám slzy na krajíčku a přesto se směji. Věčná ironie prostupuje mým tělem. Přetvářka, že vlastně jsem šťastná i když nejsem zcela. Derou se mi slzy do očí každým krokem šlápnutým na tuhle zem. Věčná a neustálá bolest ze světa a smutek a hořkost Duše světa mě naplňuje hroznými pocity. Ano, čtete správně. Duše světa je smutná. Já ji cítila. Teď, nedávno. Probudila jsem se a najednou mnou prostoupil hrozný smutek. Což se ráno po sladkém spánku normálně nestává. Najednou jsem to nebyla já. Byla, ale ne v tu chíli smutku. Byla jsem jinde. Duše světa volá o pomoc a my ji máme zachránit! (?)
Strach z války, všeobecné zmatení a gradace lidských citů, všeobecná nesnášenlivost a násilí - to vše - tyhle negace nikomu neprospějí! A my to máme dát do pořádku. Ztroskotanci, kteří vědí, co s tím mají dělat a kteří budou nepochopeni a zatraceni až to udělají. Ale takový je osud "těch druhých" (nás).
To: Přeslíkovi
Děkuji za tvou dušičku. Tvoje slova mě vždycky pohladí a cítím porozumění. Díky!
To: Sid
Sid moc ti držim palečky ať tohle období vydržíš bez větších šrámů. Ale - i když ho miluješ - co holčička? Vím, že s ním chceš zůstat kvůli ní, ale myslíš, že ona neví, jak se věci mají? Jistěže ne do důsledku. Ale v té malé mysli se rodí jakýsi ucelený obraz toho, co se děje. Ona tov té své dětské jednoduchosti ví ale hlavně vycítí! I když si myslíš, že by to bylo nejlepší s ním zůstat kvůli ní, neřekla bych, že je to nejšťastnější nápad. Jí ubližuje už jen to, že ty pláčeš. Věř mi. Pokud na tebe ještě křičí, nebo se hádáte, je to ještě horší. To poznamená dušičku na dost dlouho. Já žiju v celkem bych řekla idylické rodině a když se rodiče někdy hádají není mi to zrovna příjemné. Teď už jsem se obrnila a tolik si to nepřipouštim, ale jako malá to bylo pro mě utrpení. A pokud tě (nebo - nedej Bože ji) bije - byla by to ta největší sviňárna, jakouby mohl provést! Dítě které vidí, jak otec bije matku je na tom strašně. Neví, co si o tom má vlastně myslet. Takové dítě trpí za matku! Pokud je bito samo je to také zlé. Ale víc trpí při hádkách a roztržkách rodičů. A to je - bohužel - krutý fakt. Jednou jsem se do této situace vžila a udělalo se mi špatně.
To: Sklerotičkovi
Píšeš, že tvá slova nemáme brát vážně, ale jinak to nejde. Vyjadřují, to co si myslíš (to co si - možná - většina z nás myslí). Nic o nás nevíš a přece víš víc než ostatní. Jseš jednou součástí tohodle servreu a opovážím se říct "nás". Trápí tě věci, nad kterými by se jiní lidé ani nepozastavili. A to tě odlišuje od těch šedých myší. Vítej v klubu!! :o) (vidíš, jsi první člověk, který na mé tváři dnes vykouzlil úsměv) Díky.
Ještě se tu uvidíme. Všem přeji krásný den!!
Papa Foggy
Mňějtě šě lěpě! |
|
| Od: Delphy |
| Datum: 18.březen 2003 9:25:12 |
| Předmět: Pro Sklerotikkka |
| Pro někoho ničím, pro dalšího vším, jinému jsi nepřítelem, ostatním jsi přítelem, dvoum lidem jsi synem, dalším čtyřem vnukem, synovcem, bratrancem, možná bratrem a všem ostatním jsi člověkem - znamená to pro Tebe tak málo, nebo naopak jen nechceš uvědomění? Je to ta sůl ve Tvých ranách, kterou sypeš i do svého života; je to bolest, kterou se napájíš. Lidé ubližují lidem, někdo Tobě, Ty jinému - dost nepravidelný kruh, který se jednou uzavře kolem nás a začne nás škrtit. Proč nepojmout náhlou bolest z toho, že je nám ubližováno jako prostředek k tomu, abychom si my sami uvědomili, že ubližujeme? Lidé jsou necitelní..., kdo jsou oni? My jsme oni - lidé.. Lhostejnost a sobectví utvořilo naše bubliny; světy, ve kterých žijeme a kde se uzavíráme před ostatními, kde není šance potkat člověka a říct, že nechceš jen kopat, ale chceš i vyslechnout a říct, že rozumíš. Chceš-li něco dělat rád, nemohu Ti říkat, co by to mělo být, ale smím Tě požádat, aby Tvé "dělat rád" neznamenalo řadit se do dlouhé fronty těch, co rádi ubližují.. |
|
| Od: Visnery |
| Datum: 18.březen 2003 7:41:49 |
| Předmět: Sklerotikkk |
Ahojky Sklerotikku,
vsichni obcas badame, zdali nas nekdo posloucha a kdyz uz ano, tak zdali i rozumi...Ale vice nez to porozumneni, asi bude dulezity ten fakt, ze je nekde, kdo nas vzdy bude ochoten poslouchat...Pochopeni je uz vystrednosti a postesti se jen tem nekterym...
Mas pravdu, lide si postavili ziti a osudu na ukor tech druhych a nyni jsou stastni...Ale nech je, i jim ten vlastni pot z prace jednou zachybi a nekde se projevi...Zivot a jeho kolobeh a stadia lze jen tezko osidit a jen tak, to nekde neumi...
Trosku se zarazim nad tou vetickou, ze bys ubizil a dokonce i rad...Nevim co v tobe je, ale asi nic dobreho, pokud si chces kopnout...Muzes, ale musis mit cil...ale ty mluvis o lidech obecne...a ty vynechej, ty ti nic neudelali a nastesti opravdu hraji jen roli v nasem zivote - krovi a kulis...Tak nac do nich kopat...Byl bys potom uplne stejny, jako oni...A hlavne by to nemelo zadny efekt ani smysl...
Ze tady neco dlouho nebylo neni zarukou, ze se to neukaze znovu...bolest, zal, krach a zase vsechno odznova...Mnohe veci se opakuji a boli stale stejne, neli vice...Zavidim tem, jez bolest neciti...
Vsichni obcas potrebujeme kricet, rvat, tlouct a nadavat...jsme jen lide a nezli udelat nejakou blbost, kterou nakonec stejne udelame, tak radeji zvolit mirny zpusob vybiti emoci...A netvrd, ze nemaji smysl...vsechno ma smysl...i to, co jiz je zatraceno..Tenhle vnitrni boj si musis vyhrat ty sam...nenech ho vyhrat...a nenech ho, aby i on do tebe kopal...
Krasny den, pa |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 18.březen 2003 1:20:21 |
| Předmět: jen tak |
Vím, neznáte mě a já neznám vás. Ani jednoho. Četl jsem poezii některých, četl jsem povídky, jednou i přispěl, byl s vámi na srazu... a stejně vlastně nevím nic. A přesto jste mi tak blízcí a já v tuhle chvíli díky tomu nemusím být sám. Alespoň trochu můžu zmenšit bolest co cítím a co mě trhá. Sleduju budík a zase nemůžu usnout. A přitom už to bylo dobré. A teď, už delší dobu je to zase zpátky. Nemůžu usnout a přemýšlím, co by asi říkali lidi z mého okolí na mém pohřbu. Co pro ně vůbec jsem? Hlavou se mi honí všechny neúspěchy, všechny bolesti a rány co mi kdo uštědřil a do kterých jsem si ještě sypal sůl. Přemýšlím, jak může být svět okolo tak necitelný. Jak můžou ti lidé vůbec žít? Copak jim nedochází, že svůj krásný život a sebevědomí postavili na bolesti a krvi ostatních? Copak je jim to všem úplně jedno? Kolik lidí si do mě koplo, když jsem byl na zemi... a kde se ve mě bere ta jejich necitelnost? Nevadilo by mi ublížit jim. Udělal bych to rád. Proč už nemám sílu být alespoň o kousek lepší než oni? Proč to všechno nedovedu pustit z hlavy? Proč tohle všechno zase cítím? Vždyť už to bylo dobré...
Jen slova, věty, výkřiky. Neberte je vážně. Nikdo nebere. Nemají smysl, nechci teď myslet, nemůžu. Nechci vnímat. Potřeboval jsem jen zakřičet, i když třeba nikdo nebude poslouchat a rozumět. |
|
|