| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 15.leden 2004 20:35:41 |
| Předmět: To: Katka |
V mnohém se přidám k názoru tildy – totiž pokud se opravdu vidíš přesně tak, jak jsi napsala, pak se jedná o poměrně nebezpečný stav. A jsem přesvědčen, že bys s tím měla něco dělat a rozhodně bys neměla rezignovat.
To, jak vidíš sama sebe, je evidentně snížené sebevědomí a vezmu-li to čistě realisticky: tohle má někde základ – ať už v rodině, nebo v nějakém vztahu. Pokud by se Ti povedlo najít tento kořen Tvého pochroumaného sebevědomí, pak máš docela šanci začít něco řešit.....
Je to paradox, ale během svého života jsem (nejen díky sobě) poznal, jak moc je důležité "mít se rád/a." V podstatě by se dalo říci, že je to určitou nezbytností k "přežití." Tohle by ses měla naučit – a je jen otázkou, zda to zvládneš sama, nebo s odbornou pomocí....
Hledáš smysl života? To je hezké, ale příliš nebezpečné ve chvíli, kdy takto vidíš sama sebe.... Na otázku "co je smyslem mého života?" si člověk může zodpovědně odpovědět až ve chvíli, kdy je vyrovnaný sám se sebou. V opačném případě může dojít leckdy až k nebezpečným a hlavně nesmyslným výsledkům....
Máš-li pocit, že sem nepatříš, zkus si třeba právě tohle stanovit jako "dočasný smysl života." Není snad fajn být jiná, než ostatní? Není fajn být výjimečná – jiná – nepatřit sem, ani nikam jinam? Co myslíš? Je to takové dobrodružství na to, zda člověk dokáže "být sám sebou." Zkus to!
Vykašli se na myšlenky o sebevraždě a spíš přemýšlej! Sama nad sebou – bez skepse a pesimismu. Zkus najít příčinu svého přehnaně kritického vidění sebe samé... ...a zkus se najít! A pokud sem ještě koukneš, ozvi se, třeba s tím, na co jsi přišla! |
|
| Od: Malinka |
| Datum: 15.leden 2004 20:30:20 |
| Předmět: pro ILUNaxiel |
| V to sem věřila ale jedna kamoška mě dost drsně podvedla a něco blbeho udělala zaco trpim dotet a je to už 4 roky a tak mam strach z lidi a nevěřim jim proto asi nenajdu ani duvěru ke kamaradstvi čeho lituju.Taky mi holky ze třidy nadavali jak vypadam a jake mam hnusne oči a že sem anorektička.ale to nejsem jim naco přidu jen nepřibiram.Atak mam tet pocit když sem venku že ě všichni sleduji jak vypadam a pomlouvaji a proto nechodim skoro ven. |
|
| Od: Tac_Tic |
| Datum: 15.leden 2004 20:29:05 |
| Předmět: to: ILUNaxiel |
| Tak sem se prece jen jeste vratil, ale jen kvuli tomu, abych si precetl ten prispevecek od tebe (dokonce sem se musel znova pripojit, protože když sem se odpojil, tak mi prisla ta smska), mooooc ti za něj děkuju. No co říct, S Tilti: mas pravdu, obcas kdyz ctu, atk se prekouknu, ale to se ASI stává každému. Ikdyž to, co jsem napsal na svoji obhajobu je taky pravda. Jinak, s tou segrou, co rict??? Bude to chvili trvat, než se vzpamatuju. Ale tady mi s tim pomuzete, tomu verim. Jinak, neplanujes v blizke dobe nejaky srazek, mooooc rad bych se zucastnil. Abych konecne poznal lidi, od kterych znam jen pismenka. Rad byh vedel, kdo mi pomaha. Tebe sice znam, ae uz si nevzpominam. Ale ted uz je cas koncit, jeste se musim ucit:((((((((((((((((((((((( takze u toho usnu, a zase nic nebudu vedet, no co se da delat. Tak páááááááááá |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 15.leden 2004 20:23:20 |
| Předmět: To: Tac_Tic |
Nikdy se nevracet do vzpomínek.... Z nich se nedá žít. Naopak: život nám pouze komplikují. Takže pokud se objeví, tak bič a pryč!!!
Vykašli se na to, co je za Tebou a přemýšlej nad tím, co bude a hlavně nad tím, co chceš, aby bylo.... Když budeš hodně chtít a něco pro to uděláš, ono to i bude :) Budoucnost máš ve svých dlaních.... A jak říká Paulo Coelho: pokud něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, aby Tvé přání splnil.... Nebo tak nějak :) |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 15.leden 2004 20:17:17 |
| Předmět: To: Malinka |
Ahojky a vítej zde!
Víš, kamarádi a kamarádky - ti opravdoví - se hledají těžko a leckdy i dlouho. Nelituj - určitě máš čas je ještě najít!
Kamarád/ka je člověk, který Ti vstoupí do života a zůstane v něm. Není to jen "známý/á," protože kamarádství je vztah, který musí projít řadou zkoušek.... A na to je potřeba "otestovat" řadu lidí a něco s nima prožít. Nevěš hlavu - časem určitě poznáš opravdové kamarády a kamarádky! |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 15.leden 2004 20:12:59 |
| Předmět: To: Blizi |
Hojky :)
Jsem potěšen Tvým "znovuobjevením" zde....!
K módě jsem se již vyjádřil v příspěvku Tac_Ticovi. U Tebe mě zaujala ještě ta věta ohledně přiostření situace mezi Tebou a babičkou.... Tohle je naprosto běžné – chceme-li být sami sebou, halt se občas musíme postavit příbuzným, nebo těm, které máme nějak rádi.... Leckdy to může vést i k rozdělení životních cest... ...i takový je život.
Každopádně stojíš-li si sama za sebou a svými názory tak pevně nejen v oblasti oblékání, pak nelze, než chválit!
Ani ses nepochlubila, jak se Ti vede, co přinesl a odnesl život atd.. Takže: co nového u Blizi? |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 15.leden 2004 20:08:05 |
| Předmět: To: Tac_Tic |
Vítej opět zde....
Ano, máš pravdu: nových lidiček je zde hodně. To je ostatně, jak jsem tak vypozoroval, vlastnost Depky.tk – totiž že se kolektiv po nějaké době "obrodí" – jednou za čas se to tady vždycky odmlčí a pak přijdou nové smutné duše....
Ptáš se na názor na módu? Zaznělo tu pár názorů a asi budu nejstarší, kdo se k tomu vyjádří :) Takže – co se rodičů týká, nikdy neměli šanci mi do mého oblečení kecat.Nezáleželo mi na tom, co si oni myslí – nosil jsem jen to, co mi bylo příjemné.... Dnes mi trend tak trošku určuje moje snoubenka – přeci jen je to jiné, než když ho diktují rodiče.... V tomhle bodě je pro mne důležité, abych vyhovoval jí. Samozřejmě nesmí být její názor v rozporu s mým – tedy například do kravaty mě nedostane :))) (i když jednou se jí to povedlo). ALE – podle mne by člověk měl nosit to, co se mu líbí a nenechat si do toho kecat. Měl jsem kolegu, co se cítil dobře v obleku, stejně jako jsem měl kamaráda "skejťáka" se zcela jiným stylem.Ke každému patří něco a myslím, že není třeba si s tím lámat hlavu.... Tenhle postoj jsem dovedl do extrému, když jsem na pohovory s docela solidními firmami chodil v džínech, což je relativně nepřípustná věc.... Pak se ukáže, jak o člověka stojí – totiž zda stojí o jeho hadry, nebo o něj :) Nenechej si diktovat a choď si v tom, v čem chceš a v čem se TY cítíš dobře....
Co se Tvé sestry týká: já myslím, že nemá smysl si něco vyčítat.... Přeci jen tohle je Osud – a kdybys třeba nezavolal, stalo by se něco jiného. Ber to takhle. Alespoň myslím, že tak nějak to je.... Tohle jsi neměl šanci ovlivnit. Vážně ne....
Teď k tomu, v čem nebudu souhlasit s Tildi: napsal jsi větu, že deprese je nedílnou součástí každého člověka. Tildi tu větu poněkud pokroutila (přečti si schválně ještě jednou sebe i ji) a Ty jsi pak reagoval na její upravenou verzi.... Přitom ta původní verze – totiž že deprese je v každém z nás – může být pravdivá. Potvrzují ji i některé filozofické teorie říkající, že v každém člověku je skryto úplně všechno záleží jen na tom, co z toho během svého života "probudí." Takže hypoteticky deprese, ať už klinická, nebo jen "obyčejná depka," má místo v duši každého z nás – v někom se probudí více, v někom méně, v někom vůbec ne.... Takže myslím, že ve svém tvrzení máš pravdu.
Jinak díky za to, cos napsal Katce – je fajn vědět, že jsou tady lidi, co dokážou myslet i na ostatní. Je to od Tebe milé!
Co se psychologů a psychiatrů týká – mno, tady zase nebudu souhlasit s Tebou. Proč? Protože znám hodně lidí, kterým pomohli a jsem přesvědčen o mnoha již nežijících lidech, že jim mohli pomoci.... Pravda, skupinovou terapii na depresivní stavy bych já osobně nehodnotil jako vhodnou.... Ale já nejsem psycholog.... Nicméně myslím, že tady by byl spíše lepší individuální přístup... Takže bych Katku rozhodně neodrazoval.
Každopádně díky za skoro vše, co jsi sem napsal.... Je to fajn! |
|
| Od: Tac_Tic |
| Datum: 15.leden 2004 20:05:38 |
| Předmět: to: všem |
| Jdu se na víkend stratit, jedu řešit problémy k vlastnímu tátovi. Bohužel se tam nedostanu na net, takže až v pondělí. Dávejte na sebe pozor... |
|
| Od: Tac_Tic |
| Datum: 15.leden 2004 20:03:34 |
| Předmět: to: všem ( POMOC) |
| Tak uz se zase objevil večer, a já už nevim, co dál, ležel sem na posteli, s kytarou v ruce a hrál. Zezačátku to bylo v pořádku, dokud sem si nevybavil při jeedný písničce, dětství, už nikdy jí hrát nebudu... Zmocnil se mě strach, a já nevěděl, co dělat, asi deset minut sem jen tak ležel a přemýšlel, hrůza... Neee, Pryčččč, smutné vzpomínky na krásné!!! Cigareta, už dohořela. Alespoň v tu sem věřil, že bude klidek.. ale pořád nic. Hudba, jdu k počítači, našel sem úplně nesmyslnou hudbu, nějaké techno, pustil to, na chvíli to zabralo, ale pak se vše vrátilo zpět. Vypnul sem hudbu, a jakmile sem jí vypnul, začaly i pomalu mizet vzpomínky, ale něco přichází, cítím to... POMOZTE PROSÍM |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 15.leden 2004 18:33:48 |
| Předmět: To: tilti |
Uf, zníš docela "odborně," mohu-li to tak nazvat.... :) Každopádně ze své perspektivy hodnotím Tvůj příspěvek směrovaný Katce, dobrý rozbor a víceméně bych se připojil i ke Tvému závěru. V podstatě si dovolím nesouhlasit s jednou věcí – pokud Tě zajímá se kterou, koukni na příspěvek, který za chvíli naíši Tac_Ticovi.
Co se návštěvy "odborníka" týká – možná sama dobře víš (teď jen tipuji), jak je tohle rozhodnutí těžké. Hodně si vážím lidí, kteří tento krok dokázali udělat – leckdy i v zájmu zachování své existence.... Ale je asi jasné, že v dnešní společnosti, bohužel, je takový krok opravdu nelehký. Už jen to, že chodíš k psychologovi, nebo psychiatrovi, znamená v pohledu mnoha lidí z "okolí" velké mínus.... Bohužel jsme ještě nedospěli do stádia některých zemí, kde je běžné mít jednou týdně schůzku s psychoterapeutem. Bohužel "mít problémy" zde znamená být v očích "okolí" tím slabším.... Opravdu velké BOHUŽEL! Kdyby tomu bylo jinak, možná máme méně zbytečně ztracených životů. Jenže tahle společnost je nejen díky tomuto pro mnoho lidí "nepřežitelná" – právě i tím, jak se staví k těm, kteří se rozhodnou pro "odbornou pomoc".... :( |
|
|