| Od: zuzi |
| Datum: 25.březen 2005 18:38:00 |
| Předmět: Depka |
| Tady je to tak depresivní, že mě totálně přešla veškerá má dobrá nálada, ale upřímně, viděla jsem i horší stránky, tedy alespoň z té depresivnější stránky:-(((( |
|
| Od: x4ever |
| Datum: 23.březen 2005 20:13:17 |
| Předmět: Re:Bylo to ráno |
| jak je starý tenhle text? tak 1978 určitě nepsal jsem ho sám? |
|
| Od: Mishalka |
| Datum: 22.březen 2005 13:20:06 |
| Předmět: ??????? |
Ahojujky!!!
Bude už to asi tak dva roky co mi moje dobrá kámoška dala adresu na tyto stránky...
Tehdy byl můj život něco jako divadlo...
Na venek veselá...apodopbně,
ale vevnitř ustrašená a smutná...
Bylo to po období kdy jsem si řekla a dost!!!
Vytáhla krabici prášků a všechny je začla házet do sklenky...až prášky došly...
Byly tam všechny...něco kolem sta...
všechny jsem je do sebe naházela a zapila...
Byl to 21.březen 2003...první jarní den...
volala jsem si ještě s kámoškou, které vděčím za to, že tady píšu...
Pamatuji si ještě jak seděla u nás...
a pak už nic...
Probudila jsem se až v nemocnici na stopadesáti různých přístrojích...
Po pár dnech se to zlepšilo...
Tak mě převezli do nemocnice v mém městě...
Po týdnu jsem byla zpátky doma...
Zase v tom divadlu...
Možná můžu říct, že se některé věci zlepšily...
Mamka byla více doma a abych nebyla furt sama...
Začla pravidelně chodit k taťkovi...
A tyky jsem začla navštěvovat psychologa a psychiatra...
Které jsem po krátké době začla nenávidět...
Ale byla jsem vděčná, že mě neposlali do blázince...
Ale to ve mně mi připadalo pořád stejný...
Neví kde nastal ten zlom, ale dneska už je spusta věcí jiné...
Lepší???
Možná!!!
Jsem ráda, že tyto stránky existují...
Pomohly mi docela dost...
Nepřipadám si, že jsem v takové situaci sama...
A můj pohled na sebevraždu dneska???
Když o ní slyším..mrazí mě v zádech, ale ty lidi chápu...
ale vím, že sebevražda problémy neřeší...
ta je ukončuje...
O kluky jsem nikdy neměla nouzi...¨
bylo jich už docela dost...
Ale teprve v tomto období jsem poznala co je to milovat...
jeden kluk mě miloval rok a půl...
Odmítala jsem ho ale někde ve vnitř jsem ho vždycky měla ráda...
A až ve vztahu s jedním...no takovým jsem si uvědomil, že toho kluka miluju...toho který mě miloval tak dlouho...
Jenže už je pozdě...
Ale i tak mu mocinky moc děkuji, že mě naučil milovat...
|
|
| Od: Scorotron |
| Datum: 15.březen 2005 16:14:36 |
| Předmět: Pro všechny, pro Sidonii |
Ahoj všem,
Je to už skoro dva roky, co jsem objevil tuto stránku. Tenkrát jsem měl hodně těžké období, kdy mě opustila moje láska s ročním synkem a já zůstal úplně sám. Díky této stránce, kam jsem si jednou vylil srdíčko i já, jsem objevil někoho, kdo prožíval podobné chvíle a došlo to tak daleko, že jsme se k sobě v listopadu 2003 nastěhovali. Oba jsme byli nesmírně šťastni, měli pocit, že jsme konečně našli to, co jsme hledali celý život, že naše deprese jsou navždy pryč a že budeme šťastni do konce života. Urazili jsem společně těžké období, drželi se navzájem nad vodou a zvládli hodně náročné chvíle. Teď, když by se mohlo zdát, že je všechno zlé za námi, přítelkyně se rozhodla odstěhovat se a pohřbít naše společné ideály. Nevím proč, udělal jsem sice pár chyb, nicméně jsem se nikdy nehádali. Myslím si, že někoho má – ačkoli jsme si několikrát slíbili, že si nebudeme lhát, nevím čemu mám věřit. Sedím doma, koukám dlouhé hodiny z okna, čekám na ni, volám ji a ona nejde a telefon nezvedá. Když se ji zeptám, zda mě ještě miluje odpoví: „Proč se ptáš? To víš, že ano.“ Ale sama mi to už dlouho neřekla, nepolíbí mě, nedotkne se mě, neobejme.. Cítím, jak ji ztrácím, jak mizí naše ideály, jak se mi vzdaluje do daleka a já stojím, koukám jak mi ujíždí vlak, který nemůžu zastavit a odváží mi moji naději, kterou jsem podruhé v životě našel. Zvykl jsem si na její dcerku, snažil jsem se být dobrým „tátou“, dával jsem jí, co jsem mohl – dýchal bych za ně za obě, ale brzy mi zase zůstane jen prázdný byt, plný jejich vůně a vzpomínek a já se tu budu topit v nic a ve svých slzách, v marné naději na lepší zítřek, na dně propasti, ze které nevede cesta a vydán na pospas osudu, který mě bude postupně sžírat, až mě jednoho dne dostane úplně..
Ale i tak, děkuji této stránce a Ilovi, nikdy nebudu litovat jediné sekundy, kterou jsem s ní strávil a díky i tobě, Sidonie, ukázala jsi mi - jako první v životě, jak to vypadá, když mě někdo opravdu miluje z celého srdce. Už to asi nikdy neucítím a až budu umírat, vzpomenu si na ty chvíle a umřu s úsměvem na tváři a ve vzpomínkách na něco strašně krásného..
Miluju tě..
|
|
| Od: Mow Pity |
| Datum: 1.březen 2005 22:13:45 |
| Předmět: vypísávám se:( |
| Achoj...je to uz nejaka doba,co sem byla v nejhorsi casti sveho polovicniho zivota.dycky sem mela sklony k takovym tem depkam nebo v tu dobu spis naladovym sklonum,co po par tydnech vyprchaly.ani nevim,jak se to stalo..asi to spustila jedna pro me velice dulezita osoba,nevim.nic prijemneho,tag sem to zacala resit klasickymi zpusoby jako je trava,alkohol,nevyjma pokus o sebevrazdu...pred mymi domelymi prateli.ti se na me bezvladne telo,valejici se po zemi,krvacejici telo,na to se vykaslali.co vic,jeste ted si z toho utahuji.jenom ma celozivotni nejlepsi kamaradka me podrzela a dostala z toho.nelituju toho.prohledla sem...nedivam se na sebevrazdu nijak zvlast tragicky,je to jenom zpusob,jak skoncit neudrzitelnost zivota.i kdyz,pravda,obcas premyslim nad otazkou,jesi je ,,to" zbabele,protoze dotycny utika,nebo naopak odvazne,protoze se neboji podivat se do neznama,do prazdna..?ale kazdopadne,proc nezacit znovu,rekla sem si.zkousela sem to.uz vim,komu muzu verit a dokazu si rozlisit lidi podle charakteru.planovala sem,zkousela znovu verit lidem...myslela sem si,ze uz je to vsechno zase fajn,ale ne.neni.zacinam mit pocit,ze se z toho nevyhrabu nikdy.poslednich par dnu se to vraci,zachvevy hruzy,nespavost,ziletky...je ,,to" znovu tady,u me.sedi ,,to" na posteli,na parapetu,vali se po koberci..a sleduje me ,,to".a ceka az udelam chybu. |
|
| Od: Veru |
| Datum: 16.únor 2005 23:28:18 |
| Předmět: Pro jedný smutný holky |
| Ahoj moc rada bych ti pomohla ale nevim co jse ti stalo a abych ti mohla pomoct tak by stacilo jen priblizne nap. copak se ti stalo... Mela jsem strasny problem chtela jsem skoncovat jednou pro vzdy a to ze jsem to neudelala tak vdecim temto strankam a Illu naxielovy.. Muj meilik tak mi na nej kdyztak pis drz se papapa pomuzu ti pokud budes chtit - angelteddy@seznam.cz |
|
| Od: Jedný smutný holky |
| Datum: 16.únor 2005 9:32:06 |
| Předmět: Můj obrovský smutek |
| Ahoj všichni!!!Myslím,že můj příběh asi nikoho neutěší,je to jen příběh holky,která si snila svůj sen a ze dne na den ten sen ztratila.Nevím,co mám dělat,každý den se probouzím a nemám pro co žít.Třeba si těch mých pár řádků někdo přečte a bude mi chtít poradit,jak se s mým smutkem vypořádat,nebo se třeba podělí i o své trápení.Už nemám chut bojovat,nechce mě někdo naučit zase věřit svým snům?????? |
|
| Od: Veru |
| Datum: 9.únor 2005 22:12:19 |
| Předmět: Pro Ilunaxiel |
| Ahoj Ilu mozna si na mne nebudes pamatovat, ale po mem prestehovani a oprave meho pocitace jsem se dostala k tomu abych ti napsala!! Jsem Veronika psal jsi mi o tech tabletkacha atd... i na meilik angelteddy@seznam.cz treba ti to neco napovi budu rada kdyz napises mej se krasne PA VERU |
|
| Od: Magnificat |
| Datum: 5.únor 2005 11:02:45 |
| Předmět: Ilunaxiel |
| Mimochodem,proč není v citátech nic nového od dubna 2003??? |
|
| Od: Magnificat |
| Datum: 5.únor 2005 11:00:48 |
| Předmět: ... |
| Jediné co je pro mě větší záhadou než sexuální život gynekologa,je celý život psychologa. |
|
|