| Od: Sidonie |
| Datum: 30.srpen 2005 15:20:33 |
| Předmět: úterý |
Zdravím všechny,
no jo, někdy rodiče nemaj dost prostoru pro
Ty svoje ratolesti, a není nic lehčího než ho lapnout za ruku a táhnout k psychologovi.Sami se zabývají svými problémy a vůbec si neuvědomí, že i jejich děti se dokážou něčím trápit, dyť jsou mladí..to jsou jen hlášky, jako já v Tvých letech a spol...Já osobně jednou musela utéct z domova, aby si mě konečně všimli. Řešili pořád nějaké rozepře a já tak potřebovala pomoct..sice jsem se vrátila sama, ale netušili, kde jsem. Ale tohle není nejlepší řešení, sama jsem máma, tak vím co by to udělalo se mnou, kdyby mi utekla Terezka. Jenže tehda v osmnácti nebo vlastně v sedmnácti mě nic jiného a lepšího už nenapadlo. Sice jsme po sobě řvali, ale vše se odkalilo a v podstatě zůstala celkem čisto mezi námi a konečně jsem se dočkala zájmu trochu o sebe. Možná jsem si to zavinila sama, protože jsem nikdy k našim nechodila s problémy a snažila jsem si je řešit sama, ale pak najednou jich bylo nějak moc a já netušila kudy...Dodnes si pamatuju jako malá jsem znala svět hodně zpod stolu, když se naši hádali. Schovaná, ale ne hluchá.
Ráda jsem se měla vždycky velice málo, daleko víc jsem se starala o ostatní než o to svoje, abych já byla v pohodě i pro Terezku. Jenže člověk žije v daném životě jen jednou, a nejde to jen tak problemcat ten den, období, rok.. zvlášť teď, když jsem máma. Chci aby i Terezka měla vzpomínky na dětství aspoň teď co nejhezčí, když už to ranné bylo na dvě věci. Snad se mi to podaří. A tak je to se vším. I kdybych ji neměla, člověk potřebuje, ikdyž někdy to dýl trvá, stavět se na ty vratký nožičky a rozhlížet se trošku kolem sebe. Dyť zrovna Ty Kelly Jay nebo Bluie nebo kdokoli jiný jen jediné na světě, žádná taková druhá není, dyť to už samo Tě trošku potlačí k tomu mít se trošku rád, aspoň za to, že tu jsi...
Hezký den všem, Sid |
|
| Od: schizofrenik |
| Datum: 27.srpen 2005 13:15:53 |
| Předmět: no |
| ja bych jen chtela napsat, ze nekdy ani ta psycholozka nepomuze.. Ikdyz se se svymi stavy sverim treba 10 lidem tak je ten pocit prazdnoty, temna a beznadeje furt stejne velky akorat jeste me pak pronasleduje takova vtirava veta "no jo a ted dalsi lidi co o tobe neco vi a muzou te schodit a pouzit to proti tobe.." |
|
| Od: Kelly_jay |
| Datum: 26.srpen 2005 21:20:57 |
| Předmět: předmět |
| ještě sem chtěla dodat že k psychologovi mě dotáhli rodiče ale to proto že už nevěděli co semnou...radost ze mě rozhodně nemají |
|
| Od: Kelly_jay |
| Datum: 26.srpen 2005 21:18:57 |
| Předmět: předmět |
Blizi jsem z prahy...a ty?
Naxel--->ono je to těžké vykašlat se na ostatní...já se ale pevně rozhodla že to zkusím...moji rodiče mě sice k psycholožce dotáhli (já taky nechtěla) protože mám neustále deprese a občas sem měla neovladatelné záchvaty vzteku a agrese..ale to už se mi daří zvládat...se sebeubližováním zkušenosti mám ale přes půl rku sem to neuděla a už to ani udělat NECHCI...asi se mám málo ráda,ale jak to změnit? |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 26.srpen 2005 19:50:03 |
| Předmět: % |
K debate o "starych casech": Bluie uz neni kym byvala. Kdyz ani jeji Laska nema kde brat, nemuze nic dat ani jinym. Sem nikdy dospet nechtela, ale asi uz tam je :o((((
Jinak pozdravy vsem, co pamatuji ja ci oni pamatuji me... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 24.srpen 2005 14:33:24 |
| Předmět: To: Sidonie |
S těmi srazy: no, možná někdy zkusíme udělat nějaký "vzpomínkově laděný." Před časem se to tady řešilo a když jsem se ptal, kdo by přišel, zájem nebyl moc velký :-/.
Každopádně ty srazy bývaly fajn. Často se sešli zajímaví lidé ze všech koutů a řeč rozhodně nestála :). Jsem docela rád, že jsem část zde přítomných poznal živě. Ostatně s některými udržuji kontakt i dnes :).
Radování se z maličkostí je skutečně účinný recept. Člověk si leckdy neuvědomuje, nebo nevidí, že kromě toho špatného existují i (různě) malé věci a události, že kterých můžeme mít radost. Často takové věci považujeme za naprostou samozřejmost a přitom pro jiné je radostí například i to, že se ráno probudí a (ještě) žijou, nebo že mohou chodit atd..
Mít rád(a) sám(a) sebe, je také hodně důležité. Docela dobře si trefila to, čeho jsem si všiml již dříve: lidé, kteří mívají psychické problémy, mají hodně často problém s viděním sama sebe - nemají se rádi, připadají si bezcenní apod.. Myslím, že tohle a deprese spolu souvisí a je to propojené, jako dvě nádoby.
Děkuj především sama sobě, Sid ;). Bylas to Ty, kdo nakonec musel sebrat sílu, rozhodnout se a učinit krok (nebo několik kroků). Bez Tebe samé by se Ti to nepodařilo :).
Držím palce, aby se Ti zase vstávalo lépe a pokud možno i s úsměvem na tváři. Zkus se třeba ráno zaradovat z toho, že je Terka zdravá, šikovná, má Tě ráda.... :). Vím, že to není všechno, ale je to dost. Teda myslím :)
Měj se co nejlépe! |
|
| Od: Sidonie |
| Datum: 24.srpen 2005 14:24:12 |
| Předmět: při středě |
Pěkný den,
děkuji Blizi, docela závidím, že jsi se dostala na srazy, já jelikož kolem mě bylo mnoho problémů, co jsem vláčela jak kouli na noze, a ještě jsem byla z druhé strany republiky, měla jsem ke srazu velice daleko. Teď co bydlím v Krkonoších už je to blíž..
Když se lidi potkají co se znají jen z písmenek, má to určitě své kouzlo, ikdyž nemají zrovna úsměv na rtu. Ale už ta přítomnost a možnost sdělit si pár slov v naději, že zejtra se mi snad vstane líp...
Mě se teď vstává nevesele, ale snad bude líp, už jsem se zmiňovala několikrát, že mě pomohlo se radovat z maličkostí a to dodá někdy méně či více síly potlačit depresi a vnímat tu maličkost, co nabývá vnímáním neuvěřitelné velikosti a pozastavit se nad vším co mě trápí a uvádí do stavů, ze kterých se tak špatně dostává...
Ilu, ty víš, že jsem to já, kdo by měl pořád děkovat, za hodně slov, rad a všechno... za to, že se ve mě zlomilo to, že jsem se měla moc málo ráda. Protože, když se na to dívám zpětně, nebyla bych asi dobrá máma..snad je to teď lepší a pořád se učím :)
Možná i Kelly se má málo ráda, jen proto, že pro okolí je "jiná"? Ach jo, sama vím jak bolí, když rodiče se na sebe zbrojí a máma je pak podrážděná a po ruce je syn, dcera a najednou je to sloup co má všechno snést. A prostor pro něj samotného je pryč...
Jsem ráda, že jsem utekla a Terezce nic takového nehrozí, ikdyž ta vzdálenost k mému domovu a ke všem co jsou rodina je velká, máme klid a už se neptá, jestli jsem plakala..
Hezky den, všem s hlavou aspoň trochu výš...
Sid
|
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 24.srpen 2005 7:49:21 |
| Předmět: To: Sidonie a Blizi |
Ahojky Sid :). Jsem rád, že jsi se objevila a díky za ta pěkná slova. Každopádně tyto stránky jsem sice založil, ale za to, čím byly (a snad ještě někdy budou), děkujme především těm, kdož se tu vyskytovali.
Posílám pozdrav i Tobě, Blizi. Máš pravdu v tom, že parta, co se tady vyskytovala, byla opravdu hodně dobrá. Každopádně jak jsem si tak četl Tvé příspěvky, musím říci, že jsi pěkně uchopila onu pomyslnou pochodeň!
Každopádně vám oběma (a všem ostatním, kdož tyto stránky navštíví) posílám pozdravy a přání co nejkrásnějších dnů! |
|
| Od: Blizi |
| Datum: 23.srpen 2005 16:35:19 |
| Předmět: zase tu |
Kelly, presne jak pise ILUNaxiel, pokud Ti nekdo tvrdi, ze jsi narusena jen proto, ze se zajimas o sve zdravi, pak si z toho nic nedelej. Mne to taky doma tvrdili, nez jsem jim skoncila na uzavrenem oddeleni, teprve potom byli ochotni s psychiatrem promluvit...a jak se bali... Muzu se zeptat odkud jsi?
Sidonie, krasne napsany prispevek, mne tyto stranky taky dost pomohly, byla jsem rada za ty dva srazy, kterych jsem se mohla zucastnit, snad proto takovy povzdech, byla tu vyborna parta lidi, ktera mi docela chybi...
Mejte se vsichni fajn. M. |
|
| Od: Sidonie |
| Datum: 23.srpen 2005 15:35:35 |
| Předmět: jen tak zas.. |
Ahoj Ilu, všichni
zabrousila jsem na Tvou starou adresu, kde mají společný adresát na menší či delší chvilku nejeden z nás všech, kteří potřebují se "vypovídat" nebo vylíčit bolest, zmatek, temno ze sebe, když ho obejme deprese a nechce povolit, nebo i Ti jako Ty, kteří vždy najdou pár slov pochopení či rad,proto vlastně asi tento webík jsi zřizoval...Reaguju na Tvůj psaný povzdech, adresovaný Blizi, co se týče stránek. Já sama můžu jen povídat jak mi pomohly a zaplaťpánbůh, že jsou stále. Jsem sama v životním shonu, kdy mi příjde, že pořád někam spěchám a večer si vzpomenu na, to co všechno jsem nestihla. Včetně pár mějlíků lidem, na kterých mi záleží a jsou daleko. Snažím se uklidnit dalším dnem, ale je to tak nastejno. Tak aspoň vím, že lidem, kterým jsem blíž, věnuju část svého času, úsměvu, slov, pohlazení...
Ikdyž mám zase zamotaný život, už cítím pevnou půdu pod nohama a jsem ráda, že neklopím oči,hlavu..hlavně díky Tobě, stránkám a všem co mi pomohli.Myslím tím i Scorotrona, kterého jsem možná zklamala, ale bylo to vzájemné.. :(
Přeji krásný den všem a snad tam kde jsou mraky, nedá se dýchat a je tam tma, aby bylo brzo místo aspoň na paprsek pro méně deprese, smutku, ale za to víc optimismu..Sama vím, jak je to těžké. Třeba už zítra..
Díky moc |
|
|