| Od: Tac_Tic |
| Datum: 1.únor 2004 18:26:33 |
| Předmět: to: Sissi |
| Ahojky, podle toho, co jsem cetl, tak bych rekl, ze puvodem te jeho deprese muze byt to odlouceni od rodicu, a taky ten zivot s nemocnou maminkou. Podle sebe, chapu, ze je to pro nej i pro tebe tezke, ale divim se, ze mu ani ten psycholog nepomohl. A k tem praskum, ja mam na prasky nazor ten samy jako na drogy... Proste clovek nevi co dal, tak do sebe nalame prasky, ktere mu pomohou, a pak kdyz prestanou ucinkovat, je to tu zase, ale kazdopadne bych mu doporucoval, at neni porad doma a jde mezi lidi... |
|
| Od: otherside |
| Datum: 31.leden 2004 23:40:16 |
| Předmět: pro vsechny |
| Dekuju vsem, kteri reaguji na muj prvni prispevek. Dari se mi s tim rozchodem bojovat - snazim se ze vsech sil. Uz neplacu, protoze tim stejne nic nevyresim. Prestala jsem sama sebe zanedbavat, protoze tak bych se asi nikdy nikomu nezalibila. Venuju se ted hodne sama sobe, cvicim, ctu, studuju, na jedny seznamce mam svoji fotku s profilem (a odepisuje mi spousta zajimavych chlapu :o)) a uz mam i plan do budoucna. Chci se vratit do Prahy, mam tam kamaradky, se kteryma si najdeme velky byt a budeme si uzivat toho zivota v Praze jako tri svobodny zensky. Kdyby mi muj expritel ted napsal, ze se chce vratit zpatky, uz bych na to nepristoupila. Chtela jsem ho zpatky dva dny po rozchodu. Potom se mi ale v hlave nejak rozsvitilo a doslo mi, ze mam taky nejakou svoji hrdost a ze se obejdu i bez neho. Mam od psycholozky jednu knizku a tam se pise, ze dostat se z rozchodu je jako vysplhat se na nejakou vysokou horu. Je to hodne obtizny, ale ja se na tu horu chci vysplhat. Jenze to neni tak lehky. Kdyz uz jsem byla asi tak v polovine ty hory a videla jsem uz ten vrchol, ke kterymu mirim, tak se mi do cesty pripletl kaminek, po kterym jsem sklouzla o kousek niz. Musela jsem v tom miste chvilku zustat a odpocivat, protoze to bylo znameni, ze jdu nahoru moc rychle. Prozila jsem si ted 3 dny opravdovy krize, dneska jsem dokonce plakala, i kdyz jsem se zarekla, ze pro NEHO uz nekapne ani slza. Ale ted je skoro pulnoc a mne se udelalo zase dobre, takze je ten spravny cas postoupit zase blize k tomu vrcholu. Musim davat pozor na ty kaminky, abych zase nesklouzla. Drzte mi pesti :o) |
|
| Od: otherside |
| Datum: 31.leden 2004 23:31:09 |
| Předmět: pro Sissi |
| Ahojky, pokud ti na tvem priteli opravdu hodne zalezi, jdi jednou k psychologovi (nebo spise lepe k psychiatrovi) s nim. Nejdriv tomu lekari zavolej, objasni mu, o jaky problem se jedna a potom tam spolecne prijdte. Ty samozrejme pockas venku a psychiatr mu navrhne nejakou lecbu. Nejspis antidepresiva. To, co tady o nem pises, jsou jasne priznaky deprese. Velice dobre vim, jak se Tvuj pritel citi. S depresi se setkavam docela casto a sama beru antidepresiva. Pokud Tvuj pritel sedi porad doma, citi se osamoceny, nic se mu nechce delat, o nic nema zajem a pripada si zbytecny, tak bych urcite postupovala tak, jak jsem psala. Je mozne, ze navrhnou hospitalizaci, nemel by se branit, pokud chce byt zase v pohode. Deprese je lecitelna nemoc, antidepresiva zabiraji napriklad uz po 14 dnech. V kazdem pripade je nutne toho cloveka vzit za ruku a jit s nim az k ty ordinaci a pockat tam na neho, abys mela 100% jistotu, ze to vysetreni doopravdy absolvoval!! Ja kdyz jsem mela opravdu hlubokou depresi, tak jsem mela obrovsky problem treba umyt nadobi, natoz vyjit ven a nekam jit!! Socialni fobii znam taky, jeste se s ni trochu potykam, ale hodne mi pomohla psycholozka. Prived ho k doktorovi a i kdyz se mu nebude treba chtit, ver mi, ze za nejaky cas ti za to podekuje .... |
|
| Od: Foggy |
| Datum: 30.leden 2004 18:40:19 |
| Předmět: To: All |
o Jak jsem slibila tak taky tak cinim. Tady jsou me inetove stranky: www.mujweb.cz/www/ladasch
o Kritiku necham na vas vsech. Jestli nechcete nechodte tam jestli nechcete nerikejte nic. Jen plnim sliby to je vse.
Mejte se tak dobre jak jen to jde...
Foggy
|
|
| Od: Sisi |
| Datum: 29.leden 2004 22:08:21 |
| Předmět: Visnery |
| Ahojky.snažim se mu pomahat bydlime ale od sebe 60km.tak nemužu snim byt každy den.Mluvim snim snažim se ale ho nic moc nezajima.k psicholožce chodi už 3 roky a dokonce to ma zajištěne že každy tyden ale moc to nepomaha.Holku jestli potřebuje nevim a jestli jo tak sem ja jeho holka.A udělam co bude v mych silach ale když vidim že nema zajem onic...na mamku nebyl fixovan protože byla nemocna tak se musel oni starat a onho nikdy nikdo neměl takřka děctvi protože zeškoly musel domu a starat se o nehybaci se mamku.a to od svych deseti což vypadalo u nich asi hrozně protože desetilety kluk těžko navaři vypere uklidi a umyje nebo postara se o mamku.takže nevi co je režim a tak ma strach semnou bydlet protože je zvykly si dělat co chce a nevazat se nanikoho.ale samemu je taky blbě.tak jak mu mam pomoct?přesvětčit ho aby to skusil? |
|
| Od: Visnery |
| Datum: 29.leden 2004 18:43:36 |
| Předmět: Sisi |
Ahojky…
Pokud tvůj kamarád chodí k psycholožce, možná by mu měla trošku pomoci ona…Dotlačit ho na léčení znovu, nebo mu udat nějaký nový směr v životě..pokud tak nečiní, je to zvláštní…Jsi si jistá, že tam opravdu chodí?
Přítel možná potřebuje dívku. Nebo nějaký jiný smysl života. Pokus se ho dostat někam ven. Sezení mezi 4 stěnami pokoje, opravdu není nic dobrého pro tak mladého kluka…
Možná jej ovlivnila jeho matka…pokud na ní byl fixovaný, tak je to dost složité..protože těmto lidem trvá velice dlouho, než se dokáži od svých milovaných osob odpoutát, někdy se to vůbec nezdaří…
Zkus mu věnovat nějakou pozornost a mluvit si s ním…zjistit co chce, co dělá, co potřebuje, po čem touží…Komunikuj s ním…
A zkus vydržet!
|
|
| Od: Visnery |
| Datum: 29.leden 2004 18:27:57 |
| Předmět: Tac Tic |
Asi máme všichni nějaké momenty v životě, kterých by jsme se nejraději zbavili..Ale jako většina těchto „živých můr“ i takhle by měla vymizet…Neboj se. Musíš nad tím umět vyhrát. Nepřipouštět si to! Přeci nějaký obraz minulosti, či zážitek nemůže neustále ovlivňovat tvé nynější myšlenky a nálady…Jednou by mohl i zničit!
Kdysi se mi neustále vracel jeden zážitek z jednoho incidentu, dokud však ničil jen mne, dalo se to snášet..Ale stačil jen nepatrný okamžik a už se to dotýkalo i ostatních a to nebylo dobře.
Člověk musí dávat bacha, aby tohle nepřerostlo nad jeho zvládání…
Zkus cokoliv: zajít si na to místo, snažit si vnutit, že to dopadlo určitě dobře…Nepouštět to do svých snů, neboť pak je to opravdu složitý boj na dlouhou dobu a nepřeji ho nikomu:(
Měj se hezky a držím palce!
|
|
| Od: Sisi |
| Datum: 29.leden 2004 13:20:22 |
| Předmět: Nevim si rady |
| Ahojky.potřebovala by poradit.už nevim jak dal.Jde o meho přitele.Miva pořad depky ikdyž chodi k psicholožce bere prašky a byl i na lečeni.je mu teprv 20 a už nema rodiče ani jinou rodinu.žije sam přatel moc nema protože ma soc.fobii.žil jen s mamkou ktera byla těžce nemocna a tak se oni už od deseti staral tak nepoznal ani vychovu a je zvikly si dělat co chce.proto se tet nemuže donutit rano vstavat nebo chodit do prace a tak sedi doma s depresi a nema onic zajem.tvrdi že je slaby na praci a že je to kničemu.jak ho mam přesvědčit a do něčeho donutit?ja sama mam občas depku ale zvladam to a pracuju.nemužu snim byt deně protože bydlime odsebe daleko.tak jak mu mam pomoct aby měl trochu chut do života a skusil jit do prace?Akorat mi řika pořad že neni takovy jak si myslim a že je k ničemu a nic nezvladne a že neni promě dost dobry.Mam ho rada ale asi zachvili stoho zešilim a budu si myslet že opravdu je to vše k ničemu.ja se snažim taky mi neni nejlip ale dělam vše.Jak ho teda mam přesvědčit dokud mam silu?prosíím poraďte. |
|
| Od: Tac_Tic |
| Datum: 28.leden 2004 17:34:56 |
| Předmět: To: Visnery |
| Ahoj, k tomu momentu, presne ted vidim, jak projizdime kolem zmackaneho auta, na na prednim skle je jen krev a za nim, dve postavy, nedovim se, jestli zive nebo mrtve, proste jen dve postavy, dost me to desi. |
|
| Od: Visnery |
| Datum: 27.leden 2004 22:25:44 |
| Předmět: Tac Tic |
Možná by jsi o tom měl mluvit...vybavuje se ti moment, detail...Detail, který muže hodně znamenat a moc bolet..aby jsi se od něj dokázal odpoutat, musíš o něm mluvit.
Můžeš kdykoliv…i tady?
|
|
|